Kafemlejnek končí;přejdeme na mezinárodní standardy

   Hodnocení výzkumu:
Náměstek vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace Arnošt Marks uvádí, že  není možné vydávat finanční prostředky pouze na základě hodnocení jednotlivých výsledků výzkumu v roční periodicitě. Důležité je  také to, jak výzkumné organizace rozvíjejí lidské zdroje, jestli zaměstnávají mladé lidi, zda zavedly rozumný systém řízení, jak vypadá tamní pracovní prostředí v mezinárodním srovnání, jak komunikují na mezinárodní úrovni nebo jaké mají vazby s průmyslem.
   Jaký význam bude  mít citovanost výsledků v odborném tisku?
Diferenciaci mezi jednotlivými publikacemi zavedl už  kafemlejnek. My jsme teď  oddělili publikace, které jsou v zavedených mezinárodních seznamech odborných časopisů jako Web of Science nebo Scopus, od těch, které v nich nejsou. Důraz bude na kvalitu práce, ne na množství publikací.. U těch publikací výsledků výzkumu, které se neobjeví v seznamech Web of Science či Scopus, zavádíme odlišný způsob hodnocení. Tyto publikace budou hodnotit panely hodnotitelů na základě recenzí vnějších hodnotitelů: Nově budete výsledky výzkumu hodnotit na základě pěti hodnotících modulů (kvalita vybraných výsledků, výkonnost výzkumu, společenská relevance, viabilita, strategie).  Od  předchozího systému, kafemlejnku, mnozí očekávali, že bude superobjektivní a zabrání neodborným politickým zásahům do hodnocení. Kafemlejnek ale mimo jiné obsahoval dohodu o poměru prostředků mezi jednotlivými výzkumnými obory. Obory tedy měly předem dané poměry, ve kterých se nakonec musely peníze distribuovat. Reforma kafemlejnku od roku 2012 sice měla některé pozitivní dopady, ale také bylo nutné na jednotlivé obory aplikovat různé koeficienty, aby se poměr mezi nimi udržel. To znamená, že když jste měl v jednom roce několik výborných výsledků v rámci jednoho oboru, musel jste uměle snížit jejich hodnotu – aby se udržel zmiňovaný poměr. A to má k objektivnímu a stabilnímu přístupu opravdu hodně daleko.

Kafemlejnek  byl často uplatňován příliš formálně. To už nyní nehrozí?
Nic není dokonalé, ale je nutné říct, že nyní vycházíme ze zavedených mezinárodních standardů. Cyklické hodnocení výzkumných organizací na základě výsledků, personální politiky, mezinárodního postavení, spolupráce s průmyslem a dlouhodobých záměrů je dnes ve vyspělém světě elementárním standardem. Takové hodnocení samozřejmě obsahuje i tu takzvanou neobjektivní, subjektivní stránku. A to poměrně významně. Hodně přitom záleží na tom, jak kvalitní odborníky dokážeme přesvědčit, aby se stali našimi hodnotiteli.Chceme dosáhnout rozumné míry zastoupení zahraničních panelistů a recenzentů. Počítáme s přechodným obdobím pro jejich zapojení, v letech 2019 až 2020 by se už ale měli významně podílet na hodnocení samotných výzkumných organizací tam, kde je to vhodné a účelné. Tedy také na tom, že tyto organizace roztřídíme do čtyř kategorií – A, B, C, D. Od zařazení do těchto kategorií se pak také bude odvíjet nárůst prostředků na rozvoj pro následující pětileté období.V letech 2017 až 2018 ještě počítáme s ročním hodnocením bez mezinárodních hodnotitelů, v roce 2019 by se už do hodnocení zapojily mezinárodní panely hodnotitelů a zahraniční recenzenti, kteří budou vytvářet jeden z podkladů pro hodnocení výzkumu na vysokých školách, v Akademii věd i ve výzkumných ústavech, které spadají pod jednotlivé vládní rezorty – ministerstva. Půjde jednak o hodnocení těch zmiňovaných bibliometrických výsledků, ale zahraniční hodnotitelé už se budou také podílet na hodnocení viability – životaschopnosti jednotlivých výzkumných organizací. Tedy toho, jaká je jejich dlouhodobá perspektiva.
Co vás  vede k úvahám, že instituce, která se prokáže dobrými výsledky výzkumu, nemusí nutně splňovat kritéria dlouhodobé životaschopnosti?
  My dnes vidíme, zda jednotlivé výzkumné organizace mají kvalitní publikace, nebo zda se mohou pochlubit zajímavými výsledky v oblasti aplikovaného výzkumu. Nemáme ale informace o tom, kolik jejich výzkum stojí peněz, kolik tam mají mladých výzkumníků, jestli třeba jejich výzkum není výsledkem pomalu končících výzkumných týmů. Nebo jestli to například není výsledek práce jednoho výzkumníka, který tam pracuje jenom na půl úvazku a sídlí někde v Německu. Skvělé výsledky může teoreticky mít jen jeden malý výzkumný tým, zatímco zbytek té instituce může být v katastrofálním stavu. Tohle vše potřebujeme zjistit.
Jak proběhne hodnocení výsledků výzkumu v Akademii věd a jak na vysokých školách?
Akademie věd už dnes nerozděluje prostředky podle kafemlejnku, ale na základě svého vnitřního hodnocení. V tomhle směru to tedy pro ni nebude žádná radikální změna. Pokud ale bereme v potaz širší kontext, budou chystané změny zásadní i pro Akademii věd. Především se stává inspirací pro ostatní – pro vysoké školy, aplikovaný výzkum. V případě vysokých škol řešíme jak přejít z hodnocení na úrovni jednotlivého pracoviště k hodnocení na úrovni celé vysoké školy, univerzity. Je třeba rozhodnout, jak zařazovat do jednotlivých kategorií vysoké školy, které mají poměrně široký záběr – od pedagogických fakult přes filozofické fakulty až například po přírodovědné fakulty.  Debata o tom, jak to má přesně být na úrovni fakult, bude skutečně zásadní a měla by být velmi detailní. Hodně bude záležet na stanovisku České konference reaktorů. Do značné míry by to ale měla být autonomní záležitost vysokých škol. Zároveň s Českou konferencí rektorů jednáme o tom, jak se třeba dívat na vysokou školu, která má – řekněme – osm fakult, z nichž dvě budou zařazeny do kategorie A, zatímco další fakulty spadnou do nižších kategorií, ale ty dvě nejlepší fakulty jsou přitom také těmi největšími. Tady musí dojít k nějaké rozumné dohodě mezi Radou pro výzkum, vývoj a inovace, Komisí pro hodnocení výsledků jako jejího poradního orgánu, Ministerstvem školství a Českou konferencí rektorů. Hodnocení výsledků podle nové metodiky se bude poprvé vztahovat k distribuci finančních prostředků pro rok 2019. Zatím ale pořád půjde o hodnocení jednotlivých výsledků, nikoliv o celkové hodnocení vysokých škol podle dalších modulů.
A jak to vypadá se změnami u výzkumných organizací, jež spadají pod jednotlivá ministerstva?
Rezorty jsou na tom z hlediska časového harmonogramu podobně jako vysoké školy. Na pracovní úrovni jsme se ale dohodli, že první velké hodnocení na základě všech modulů provedou už v letech 2017 a 2018. Tedy dříve. To znamená, že by už to první zařazení výzkumných organizací jednotlivých rezortů do kategorií A, B, C, D pro rok 2019 mohlo být i za účasti mezinárodních panelistů.
 Co se změní pro firmy, které se  podílejí na aplikovaném výzkumu?
Především se můžeme v řadě případů posunout od formálního vykazování výsledků k rozumnému systému hodnocení. Zástupci firem si často stěžují, že někdo klidně naseká místo jednoho průmyslového vzoru třeba osm – v různých barevných provedeních. V panelech, které budou hodnotit aplikovaný výzkum, by měli být více lidé z praxe. Hodnocení by se rozhodně nemělo zbavovat akademických komentářů, ale měl by se tam více dostat právě i pohled lidí z průmyslové sféry, šéfové výzkumu ve firmách. Ti  mohou upozornit, že i když se určitý výsledek výzkumu jeví podle dosud nastavených kritérií jako bezvýznamný, z hlediska jeho aplikace v praxi může jít o velmi zajímavou záležitost. A to by se také mělo projevit v celkovém hodnocení příslušné výzkumné organizace. To platí nejenom pro ty organizace, které jsou podřízené jednotlivým ministerstvům, ale také pro technické vysoké školy i pro ty výzkumné ústavy Akademie věd, které se zabývají aplikovaným výzkumem. Chtěli bychom povzbudit soukromý sektor, aby podpořil třeba i neortodoxní, ale v praxi využitelný výzkum. A aby firmy vyslaly do hodnotících panelů skutečně erudované odborníky s velkou autoritou.
Jak se po přijetí nové metodiky  změní celkové řízení výzkumu?
Na centrální úrovni musí vzniknout odborné pracoviště, které bude mít na starosti celkové řízení systému hodnocení. Fakticky už tady takové pracoviště vzniká na úřadu vlády. Je to zárodek možného budoucího ministerstva vědy.
Zdroj:  čtk + tačr(7.2.2017)

NEJČTENĚJŠÍ